Prejezd republiky 2017... 2x!

Cele to zacalo loni, kdyz jsem se dozvedela, ze se neco jako Prejezd jezdi. Pristi rok se musim zucastnit, to je jasne! Na podzim jsem se dohodla s Dlouhanem, ze je to fakt zajimava akce a ze treba bychom mohli jet spolu. Na jare zacinam vymyslet, ze pojedu na cele leto pryc a Prejezd ozelnim. V kvetnu mi pise Dlouhan, jak to tedy udelame. Vytacim se, ale nachytal me - zacali jsme planovat. U me je to stale s dodatkem "uvidime po Baltu", ale vlastne je to jasne. Opet prekopam plany na prazdniny.

Koloběžková "Expudice Balt"

Někdy v zimě mi v poště přistála FB pozvánka. Na Kap Arkona na koloběžkách? A kde to jako je? Stejně teď nejezdím a Monzu ještě nemám.

Půlka května "Hele, a proč s náma nejedeš?" "Nemám nic najeto.""To nevadí, my taky ne. To dáš.""Tak jo!"

Konec května - Possum postuje, jak má sbaleno. Hlad postuje, jak má sbaleno. Hamík postuje, jak má sbaleno. Já mám koloběžku u Possuma.

1.6. na srazu OF mi Martin vysvětlí, že Viking 600 je v tomhle počasí moc, nabízí zapůjčení Vikinga 300. Ještě ani nevím, jak moc to budu doceňovat.

2.6. Bláha postuje, jak má provizorně sbaleno. Já si vyrážím půjčit spacák. V 17.00 začínám balit. Sraz je v 18.00. V 20.30 přijedu a je to tak akorát.

Cirhoza jater snadno a rychle

Ve ctvrtek jsem mela odletat zpet na Zeland.

Prave jsem docetla clanek 23 signs you were born to travel (zhruba splnuji 21).

Posloucham Psi vojaky a nechapu, ze jsem je na skoro 2 roky vypustila z playlistu.

Jak najit 12 "nej" momentu?

To uz bude rok, cos mi z vlaku maval... Ac nejsem Helenkou, take me prekvapilo, ze uz to bude rok, neboli 12 mesicu, co jsem pristala v Aucklandu. Ze jsem se za tu dobu promenila skoro k nepoznani par lidi zaznamenalo, hlavne ja osobne, ale jak se to vlastne stalo? Sice si nemyslim, ze by za tim stala pouze rovnice 1 moment = 1 mesic (nebo obracene?), ale presto zkusim nahlednout na svuj zivot z tohoto hlediska... A ty se ptas, co ja? No zijem, jak se da...

Mozna pristi kerka?

NZBlood aneb tece mi krev obracene?

Kdyz jsme byla mala, meli jsme doma cajove lzicky s malou kapkou krve. Byly hrozne prtave, prakticky nepouzitelne, tata je dostal za darovani krve. A ja jsem cely zivot vedela, ze jednou budu taky darcem. Ne kvuli lzickam, chtelo se mi. Vesele bylo, ze kdyz mi bylo osmnact a mohla jsem zacit, najednou jsem na to pro skauty, maturity a tak vubec zapomnela. Nakonec se zadarilo a  to hned dvanackrat.

Prave jsem si koupila Mercedes...!

...textovala jsem sokovane Blance ve ctvrtek vecer. A nasledne jsem ji zavolala, protoze jsem tomu nemohla uverit. Za cenu v prepoctu asi tak 40t. Kc jsem v aukci koupila Mercedes-Benz A160.

The All Blacks FOREVER!!!

Zrejme jste si vsimli, ze jsem se stala nadsenym fanouskem zelandskeho narodniho rugby tymu The All Blacks, ze jsem aktivne prozivala world cup (RWC), potazmo, ze jsem se tak trochu zacala zajimat o rugby vubec. A ano, ja vim, ze v cestine se pise ragby... :) Dnes to tudiz bude o klucich sikovnejch, jak to tady prozivali mistni, a o cem to vlastne cele je.

Drahousek Jill

Jill by me asi zabila, kdyby zjistila, jak se o ni vyjadruju, ale me to neda, protoze ona naprosto rozzarila muj vcerejsi i dnesni den (cti streda a ctvrtek).

Socialni zivot na pochodu

Bystrejsim i mene bystrym neuniklo, ze jsem pres zimu prakticky nevedla zadny spolecensky zivot. Ale v poslednich tydnech se mnohe zmenilo (a proto jsem nemela cas na blog). No, jen povazte, jak ma jeden stihat psat clanky, kdyz je 4x tydne v TePuke (a ty lidi jsou od sebe odlisni). Jako porad jeste to nedosahuje mnosztvi, jez jsem zanechala v Praze, ale me se libi, ze si muzu domuvit sraz na dneska\zitra vecer a ne na za 2-3 tydny mozna...

Nitemare in Sydney 2.0

Pondeli, 4am, All Blacks v Argentina. V pul sedme jeste na par hodin zalezu do postele. Kolem desate to vzdam a zahajim pripravy na odjezd – dobalit vsechny veci (po navratu se stehuji do noveho ubytka, hlavne tu nic nenechat), uklidit celou cottage (nastesti neni tak velka, takze mi to zabralo jen 2 hodinky), rozloucit se s Helen (a vyfasovat zpet zalohu) a odjezd!

ASUS never more!!!!

Prosinec 2014 – opoustim CR pouze se smartfounem, zadny pocitac, tablet, …. Proste drsnacka (i kdyz nejvetsi drsnacka bych byla, kdybych nemela ani ten telefon, zhe :D )

Kveten 2015 – postupne dochazim k nazoru, ze mobil dobry, ale na vyhledavani informaci na netu to neni uplne nejlepsi, navic psat blogy na dotykovem dyspleji se obcas ukazalo jako dost narocne. Zjednodusene, nejsem drsacka :D

Tak jakpak se mas?

"Skvele, ja uz to asi jinak neumim. A ty?"

Bye, bye, backpacker's life (?)

Aneb Zacinam znovu?

Blanka odjela. Ceka ji ted trocha cestovani, pak se snad mozna i vrati, ale na Zelandu jeden nikdy nevi. Skoro jiste je, ze se nevrati sem na orchard, ale existuje urcita pravdepodobnost, ze bude nekde  okolo. Coz by bylo skvele, protoze se budu moct dal vidat s jednou z nejuzasnejsich Cesek a Cechu, ktere jsem na NZ dosud potkala. (A ano, ja vim, ze to ctes! Uzij si nejblizsich par tydnu :-D A pak se koukej vratit, Jesterka ceka!)

Jistota? Stereotyp? Kiwi?

Novinka poslednich dni - na sadu, kde prave pracuji, budu moct zustat az do brezna (bude-li se mi chtit). Tzn. i pres utlumove obdobi zari a rijna. HURA!!!

The battle of Readers

Za neprilis dlouhou dobu se v mem vlastnictvi vystridaly hned dve ctecky e-booku.
Jako prvni to byla Pocketbook Basic 2 – uplne zakladni, nedotykova, nepodsvicena 6” ctecka od francouzske znacky. Byla jsem s ni navysost spokojena, bohuzel si na ni jednou v kvetnu nekdo sednul, a tim ji poskodil display. Chvili to vypadalo, ze si objednam novy PB z Francie, ale situace se vyvinula jinak a ja se stala vlastnikem noveho Kindlu 5 – dotykovy, nepodsviceny, verze bez reklam. A po 2 mesisich uzivani si dovolim male srovnani.

Mily Dadysku!

Pises, jak se mam, co delam, zda ziju, kdyz se tak dlouho neozyvam, a proste, vubec. Hodne otazek a ja nevim, s kterou zacit.

The ground we won

A mame tu dalsi vikend a dalsi vylet do mestecka na nakup a za wifi. Par dni uteklo jako voda a ja vlastne ani nemam moc naladu neco psat. Obcas se to tak stane, pocasi nevyjde, nalada klesne pod dvacet stupnu... A pritom tenhle tyden to stalo za to (jak jinak :D).

Prunovat znamena...

Picking kiwi je vicemene posledni picking sezony, zima na krku a ja zvazovala, kam a co dal. Kdysi davno jsem si myslela, ze na zimu se vydam do mesta – uklizeni, packhouse, prace ve skladu, neco takoveho. Jenze s postupem casu mi zacalo dochazet, ze to se mi nechce. Libi se mi venku. Na Jizaku (kde touto dobou snezi a mrzne) by me prace venku ani nenapadla, ale Bay of Plenty je neco jineho. Pry nemrznouci smes v aute ma smysl kvuli motoru, ale ne kvuli mrazum. Po ranu snad ma byt troche hure, ale pres den teploucko… A co se tu da v zime delat?

Co v Sydney? Jdeme na pivo…

Predne musim podekovat komusi z Outdoorfora za nadpis, ktery jsem ponekud parafrazovala. Ale myslim, ze muj horor tyden v Sydney vystihuje dostatecne.

Kuchteni po zelandsku

Nez se dostanu k hlavnimu tematu dnesniho dne (ano, ja vim, ze jsem mluvila o trech tydnech. Ale ono tam prsi!), vzpomnela jsem si na 2 udalosti minuleho tydne, ktere bych nechtela opomenout. Prvni byl vylet na Papamui hills, male malebne kopecky, 2 hodinnova prochazka. Pripadala jsem si jak v Irsku :-) Kopeckovata vrchovina, zelena trava, ovecky (vedeli jste, ze ovci populace na Zelandu mnohonasobne presahuje populaci lidskou?), kravicky (tech je taky vic nez lidi, ale min nez ovci), krocani (o tech nikdo nemluvi, tak nevim. Jenze Kiwaku je asi 5 milionu, takze mozne to je). Fotky jsou tradicne ve fotaku v aute, zrejme si budete muset pockat na pristi vlnu fotek :-D

Nejak moc volna najednou

Minuly tyden jsme meli 6 dni v kuse volno. Zlate kiwi bylo dopickovano. Obvykle hned navazuje sber zeleneho. Ale tahle sezona je proste divna pro jakekoli ovoce a tudiz pro kiwi nejinak. Kiwi, pokud je v noci zima a ve dne teplo, stale zraje a roste. A protoze teplo stale je (chodin v sukni a tricku. To vite, listopad :-D ), sadari jeste sklizet nechteli. Jeff, nejlepsejsi sef, z toho byl dost smutny. V pondeli nas poslal na svuj sad, i kdyz si myslim, se to bylo hlavne proto, abychom aspon neco trhali. A nechtel najem za minuly tyden, jelikoz nam nesehnal dost prace. (Btw. Jeff je taky ukaz. Je mu 67 let a je neskutecne vitalni. Jeho zena Shirley, 65, zase pece vyborne kolace a pokud sbirame Jeffuv sad, pripravuje dokonala obcestveni na smoko :-).

X vlastnosti dobreho backpackera

Prsi a venku je hnusne. Opet sedim v knihovne a rikam si, co bych tak napsala. Clanku a tom, jak by mel vypadat spravny backpacker (mysleno cestovatel, ne hostel) je trilion a os navrch. Tak proc nepridat navrch devaty? :-)

Community living in the shed

Aneb slibene pokracovani :-)

Moje momentalni bydleni vypada asi takhle - spim v aute (stridam zavreny spacak s termoforem v nohach s obycejnou dekou, zalezi, zda jdu spat nalita ci strizliva, pripadne zda je v noci zima). Ale auto mam zaparkovane u plechove boudy v ktere bydli cast mych spolupracovniku (fotka patri Vojtovi, s jehoz dovolenim ji zverejnuji). V shedu mame kuchynku, socialni zarizeni, pracku a obyvacek. Krome me tu bydli Nicholas (Francie) take v aute (jeho), Vojta, Ondra, Pavla, Blazej (CR) a Nan (CLR). Kousek vedle bydli Coco (klucina z Francie), Konstantin (vychodni Nemecko) a Vojta s Betkou. Vztahy jsou...

Hora Osudu a dalsi obrazky Severniho ostrova

https://plus.google.com/photos/106579690611966888189/albums/6145565326033140321

Pysna tetka trha kiwi

Dnes to bude o miminku, kiwi, miminku, demokracii v Cine, miminku, bydleni na orchardu v Te Puke, miminku, mistrovstvi sveta v hokeji, miminku, cinskych nudlich, miminku, narozeninach a aaa aaaa miminiku!

Po tichu prichazi tma

Od posledniho blogu, myslim poradneho a smysluplneho, uz utekl nejaky ten patek. Pokud dobre pocitam, tak asi 4 nebo 5. Velmi zhruba se toto obdobi da shrnout vetou "Cestovala jsem a ted trham kiwi. Pokud neprsi." Ok, to jsou dve vety. No, a co? Ovsem tyhle dve vety vubec nepopisuji, jak se mam, k cemuz ma tento blog take slouzit. (Mimojine se domnivam, ze pro urcite osoby v Cechach je to prvni exkurze do hlubin me duse. Nejspis doted netusili, ze neco takoveho vlastnim). A ze jsem se v nich (pocitech) slusne vymachala.

Photoooooos!!!

Konecne, zadarilo se a diky kombinaci volneho casu, otevrene knihovny a free wifi jsem nahrala vetsi cast svych fotek:
Mari na Zelandu a tak vubec

Hm, je zajimave, ze fotky z Milford Sound se mi nekam ztratily a fotky z Northlandu na prehledu nenajdete (lze na ne prolezt jen pres tenhle primy odkaz). Fakt divny.

Enjoy!!

Seznam alb:

Nadhera Nothlandu (to je ten kus zeme nad Aucklandem)

Tongariro Alpine Crrosing (Hora Osudu a trocha Mordoru)
Sirna oblast kolem Rotorui a Taupa

NP Lake Whakaremoana

Hawks Bay - Hastongs, Napier

Tady se tocila Roklinka...

Wellington

Trajekt Picton - Wellington (presun na Severni ostrov)

Malborough Sounds

Stred Noveho Zelandu
Tyden na Able Tasmanu

Z Christu do Motueky po Westcoast

Lake Tekapo a Christchurch
Milford road a Milford Sound

Wanaka s Evkou

Nekolik tydny v Cromwellu a okoli

Cesta na Zeland (Taipei)

Na sever od severu

Ahojky z Kaitei!

Vezmu to rychle, alebrzto nemam cas ani slinu. Tentokrat opet bez fotek, ty jsou pro zmenu ulozene ve fotaku a v mobilu. Po publikovani posledniho prispevku jsem jablka opravdu opustila. A protoze medvidka myvala nebylo kde koupit, vyrazila jsem na Severni ostrov. Opet jsem nebyla sama, tentokrat jsem auto sdilela s Terkou. Terku jsem potkala v Cromwellu, kde delala neco na vinicich. a pak znovu u Hoddyho [jabka]. Protoze toho mela taky docela dost, protoze za chvili odlita a protoze ji chybel severni ostrov, daly jsme se dohromady. Opet nemam pocit, ze by to byl muj salek kavy, ale ono neni spatne si rozsirovt mezilidske obzory [a sdilet benzin, samozrejme].

Neni to lehci! Vazne!

A ja to prece musim vedet! :-D

Uprimne receno me pomerne zasadne prekvapila reakce na me jablecne fnukani. Tedy, reakce z Cech. Prilis mnoho lidi (na muj vkus) melo dojem, ze se jabka sbiraji lehceji nez tresne. Nu, neni to tak, pratele. Na tresnich jsem se nikdy nedostala do stavu, abych brecela unavou. Na jabkach v prvnim tydnu hned 3x.

Jmenuji se Honda Odyssey....

... a je mi krasnych 19 let. Ze sveta jsem videla hlavne Japonsko a Novy Zeland, kde jsem dohromady najela neco pres 290t. km. A hlavne - mam krasne vinovou barvu, i kdyz uz i par skrabancu. Kdy mi naposled menili olej a baterku nevim, ale mam pocit, ze to nebylo zas tak davno. Posledni tri majitele byli backpackeri z Ceske republiky. Ta zeme rodi vazne zajimave typky. Vozit backpackery ke bavi, je to uplne jine oproti stani v garazi. Tihle lide s vami proste ziji. Spi ve vas, jedi ve vas, obcas ve vas vari a porad vam neco povidaji. Jsou to partaci.

Pocity jak z rychliku

Novy tyden, novy mesic, nova cesta. Opoustime Central Otago a mirime do Christchurch, oblast Cantenburry. Mijime jezero Tekapo se stejne nazvanou vesnici a vyhlidkou na Mt. Cook a Jizni Alpy. Vyhled je to jiste pekny, ale bez snehu trochu nudny. Nebo je to mozna tim, ze tady mate krasne vyhledy prakticky vsude. Aspon jsem si to myslela. Christchurch v oblasti Cantenburry me presvedcil o opaku. Druhe nejvetsi mesto Zelandu a nejvetsi mesto Jizniho ostrova, lezi na naprost placce. Christ je docela zvlastni mesto. Mym problemem je uz vubec to, ze je to mesto, jeste na takovy shluk lidi nemam naladu. Ve svete je znamy hlavne zemetresenim, ktere pred asi 4 roky srovnalo se zemi 80% centra mesta a behem ktereho zahynulo asi 300 lidi. Ted se tu horecne stavi.

Tady vsude sedel...

Mam pocit, ze Cesi se zde deli na ty, kdo u Jacksona pracovali a ty ostatni :-D A pak na ty, kdo zvladaji citovat Cimrmana prakticky z kterekoli hry a ty ostatni. (Kvizova otazka - z ktere hry je nadpis?). Ono se neni cemu divit, telo monotonne pracuje a jak se jinak zabavit? Hudbu jsem byla schopna poslouchat vzdycky jen chvili, tudiz jsem vyuzila obsahu disku zdejsich znamych a rozsirila portfolio "prectene" literatury. Napr. komplet Cimrmana jsem slysela priblizne 3x. Vlastne komplet ne, Rise hudby a Nemy Bobes pro me stale zustavaji trochu zahadou.

Hlavne nesedet doma na zadku

Po minulem prispevku se mi ozvalo par lidicek, kteri meli dojem, ze trhani ovoce me zrovna nenaplnuje. Inu, je to trochu slozitejsi. Jasne, neni to nic uzasne tvoriveho a odusevneleho, ale minuly tyden se mi v hlave neco precvaklo a ja si uvedomila zasadni fakta:
A) jsem venku, na vzduchu, v lednu opalena jak indian (ovsem kdyz se rano vzbudite do jemneho mrholeni, studeneho vetru a teploty pouze okolo 15 stupnu, uz vam to tak romanticke nepripada)
B) mam vyborneho zamestnavatele, zadny vyhazov mi nehrozi (nicmene s tim jde ruku v ruce ale i skutecnost, ze organizace prace tu je ponekud horsi. Osobne se ale spis domnivam, ze za to muze nase neschopna supervizorka, ktera pracuje na uvazek nulanulanic)

Bezna nedele sezonniho delnika (s vysvetlivkami)

6:05 Prvni zvoneni budiku
6:10 Druhe zvoneni budiku
6:15 Konecne jsem se vyhrabala z postele a mirim do sprchy
6:17 - 6:28 Ranni sprcha

Jak se tu nic nedeje

1. ledna 2015. V CR jsem tedy jiz nezamestnana. Ackoli... vy tam pry jeste par hodin mate uplne jiny rok? Tyhle cary s casem me vazne bavej :-D

Na Cromwell a sady uz jsem si zvykla. Bohuzel cena tresni sla po Vanocich dolu a v dusledku toho cast z nas nemela 30. a 31. praci. Vcetne me. Na public holidays tu take nepracujeme, pac by nam museli zaplatit 2,5 nasobek mzdy a nekdo by tam s nami nejspis musel byt. Strucne receno, mela jsem volno na Vanoce a mam ho i ted. V planu bylo to nejak vyuzit. Takze 2 dny pred Vanoci jsem si nakopla ukazovacek na noze (jak mi jednou vysvetlil nejakej doktor, ne ukazovacek, ale 2. prst na noze) a to  tak, ze jsem se bala, aby nebyl nastipnuty. Cely zfialovel, natekl a pod nehet se nahrnula spousta krve. Ale 2 dny flakani ho presvedcily, aby neodpadaval, nicmene jsem ocekavala, ze prijdu o nehet. Ted to vypada, ze i to se zvladne, i kdyz nechapu, jak je to mozne.

6 let univerzity vam na tresne nestaci

Puvodne jsem prispevek pojmenovala "Vystrasena ze svobody", ale myslim, ze filozoficke uvahy na toto tema mohu zatim odlozit (zcela jiste se k nim vratim, srotuje mi to tu v hlave velice, ale pozdeji snad budu mit i nejaky smysluplnejsi vysledek podlozeny delsim pozorovanim).

Chill-out v Queenstownu

Noc v Aucklandu na letisti byla celkem v pohode. Resp., kdyz se mi konecne podarilo najit viewing point. Alesovy pokyny "u masaznich lehatek doprava, tam je vytah" byly sice docela pozitelne, akorat ze do vytahu jsem krabici musela opet otocit do te mene stabilni polohy, abych se tam vubec vesla. To, ze vyhlidka bude v druhem (poslednim) patre jsem nastesti tipla spravne :-) Nasledovala dlooouuuuha chodba a na jejim konci - zasklena vyhlidka! Jupi, mam kde spat. Nejsem jedina, ale precpano tu rozhodne neni. Vsechny pohovky jsou sice obsazene, nevadi, pockam si. Asi za 20 min se jedna uvolnila. Nebyla bych to ja, aby v tom nebyl hacek. Jako na potvoru ma zrovna tahle mezi sedatky operky, takze se na ni neda natahnout. Ale lepsi, nez dratem do oka. Vsak ona se casem uvolni i ta pouzitelnejsi. A taky, ze jo, tudiz mam kde spat :-) Vyndavam cocky z ocicek (ooo, to je slast) a usinam. Jen je to trochu nezvyk, zadne huceni motoru!

Skoro na konci a skoro na zacatku

To si takhle jednou sedim na letisti v Aucklandu a cekam, az mi za 11 hodin poleti letadlo do Queenstownu.

Ubrecena az za usima

Ahoj :)

Za chvíli odlítám, ale předtím mě ještě čeká stěhování věcí k našim. Aspoň mám co dělat, protože 14 denní loučení už si pomalu vybírá svoji daň. Jasně, být utahaná je do letadla docela praktické. Co už ale nezvládám, je nával emocí. A kdyby aspoň nebyly tak silné. Jenže ony, mrchy, jsou. Snažím se to zabít prací, ale to pomáhá vždycky jen na chvilku... Vážně mě překvapilo, že začínám být smutná. Vždyť je to jen rok! A třeba ani tolik ne... I když si tady tolik lidí myslí, že se nevrátím už vůbec :D Mrzí mě, že jsem se nestihla rozloučit se všemi, nemám ráda neuzavřený kapitoly... Nj, tak šup, místo psaní bych měla balit. A proto jsem si k tomu pustila Erica Claptona, protože přes slzy nevidím, jestli si balím svoje věci. (Sorry, Yuyu, jestli nemůžeš něco najít, tak jsem to vážně nesbalila... ;) Ale zase jsem vás ve špajzu nechala něco k jídlu, to se počítá, ne? :D)